Vítězky
11. ročníku soutěže

Emma Robinson

Zvítězila nad osudem

Před pětadvaceti lety se jí narodil syn Jakub, který má mozkovou obrnu, epilepsii a po fyzické stránce nejvyšší stupeň postižení. „Náš život by mohl být horor, ale my si z něj udělali pohádku. Navzdory okolnostem jsme se rozhodli žít velice hezky,“ usmívá se nadějně a dodává, že lehké to není a vlastně fyzicky je to stále těžší, přesto mají za sebou spoustu zážitků, výletů pod stanem a na speciálním kole, o které se dělí na stránkách emmarobinson.cz. Zde najdete střípky z jejich životního dobrodružství v podobě YouTube videí, básní a krátkých povídek. Emma by ráda napsala i knihu. „Záleží mi na tom, aby se problematika neformálně pečujících, kterých je u nás přes půl milionu, dostala do povědomí lidí. Já jsem jen jedna z nich,“ přibližuje samoživitelka, která navíc před dvěma lety prodělala rakovinu. Osobní asistence je podle ní to nejlepší, co ji po stránce profesionální pomoci potkalo, bohužel ji může využít pouze 180 hodin v měsíci, což platilo i při jejích zdravotních komplikacích, zbytek péče je opravdu v její režii.

Lada Brožová

Dobré srdce

Do Červeného kříže v Plzni nastoupila jako dobrovolnice už při studiu střední zdravotní školy. Posledních šest let v něm působí jako ředitelka a pod jejím vedením dochází k záslužným změnám. Založila unikátní projekt Street Medicine, který pomáhá zpřístupňovat zdravotní péči lidem bez domova. Zároveň začala učit poskytnutí první pomoci psům a celkově posouvá výuku klasické první pomoci, kterou mění na zážitkovou. Kromě svých ředitelských povinností v kanceláři sama lektoruje a působí i jako zdravotní sestra v terénu. „Jedním z cílů Červeného kříže je mírnit utrpení, kde je to potřeba. V době povodní jsem s týmem například vyrazila pomáhat na Jesenicko,“ popisuje svou práci Lada. Vedle toho již sedmnáct let pořádá tábory, kam jsou díky dostatku zdravotníků přijímány i děti se zdravotním omezením a kde sama vaří. Do organizace přivedla i hodně mladých lidí. Její práce ji naplňuje, ačkoli jí často věnuje i víkendy a večery. Dvě dcery v pubertě ale mají pro maminku pochopení.

Lenka Blažejová

Žije svou prací

Dnes má Lenka dvě krásné zdravé děti, mezi porody ale byla ještě dvakrát těhotná a o miminka přišla. V těžkých chvílích jí pomohla tvorba. Když kreslila a psala, cítila se lépe. Po čase ji napadlo vytvořit terapeutický deník, který by pomohl i dalším ženám ve stejné situaci. V roce 2019 vydala tedy tvořivý sešit Mému miminku a od té doby jí vyšly další tři publikace. Velký úspěch měla knížka Cíťa s podtitulem Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k) y, která vyšla i v zahraničí, a nyní jí vychází Máma a táta už nejsou spolu pro děti rozvádějících se rodičů. Všechny knihy najdete na jejích stránkách Blaze.je, což je také její značka. „Témata mých knížek se mnou rezonují, navíc myslím, že je třeba o nich ve společnosti více mluvit, a byla bych ráda, kdyby se zviditelnila,“ vysvětluje grafická designérka, která svou práci konzultuje i s psychology.

Hana Púllová

Splněný sen

Během pandemie koronaviru našla zálibu v chůzi a rozhodla se vydat na svatojakubskou pouť do Španělska, která měří 800 kilometrů. Jako přípravu na tuto cestu chodila delší túry, velmi často se svými kamarádkami Radkou Pinkavovou a Katkou Schapiro, se kterými následně založila ženskou chodící skupinu Camino Berušky. Výpravu do Santiaga sdílela každý večer na facebooku, čímž inspirovala další ženy, aby se k nim přidaly: „Celkem je nás asi čtyři sta, ale pravidelně se scházíme ve výrazně komornějším počtu. Chodíme každou sobotu okolo dvaceti kilometrů. Vždy si užijeme spoustu zábavy a diskutujeme o hlubokých tématech, což je velmi terapeutické. Naším mottem je jít, meditovat, žít.“ Nyní chystají i knihu, kde budou jejich zážitky z cest a tipy na různé trasy, ale i na dobré jídlo. „Chůze je pro mě způsob, jak si dovolit mít čas pro sebe. To oceňují i mé náctileté děti, zvlášť dcera,“ uzavírá Hana, která se patnáct let profesně věnuje řízení firem.

Andrea Bohačíková

Cena sympatie

Sama děti ještě nemá, to ji ale nezastavilo v tom, aby bojovala s negativními dopady mateřské a rodičovské dovolené, které ovlivňují budoucí životy a kariéru žen v České republice až do důchodu: „Myslím, že je důležité pomoct, když vidíte problém a víte, jak ho řešit. Já jsem se naštvala a cítila jsem, že musím něco udělat.“ V roce 2019 založila organizaci M.arter, která pomáhá nejen rodičům sladit profesní život s osobním. Poskytuje jim vzdělávání a rozvoj, provozuje portál s flexibilními pracovními úvazky, radí firmám s prorodinnou politikou a snaží se o systémovou změnu a osvětu například s podcastem Rodičovská není brzda, což je i heslo organizace, nebo připomínkováním zákonů. Do soutěže Andreu přihlásila její maminka. „Byla pro mě inspirací v tom, čemu se dnes věnuji. Vždy jsem ji viděla jako silnou a nezávislou ženu a dojímá mě, když se to teď otáčí,“ říká.

Rozhovory s vítězkami najdete v čísle časopisu Žena a život, které bude na stáncích od 20. listopadu.